Bulharská kuchyně je typickou představitelkou jihovýchodní evropské kuchyně. Setkáváme se zde tedy s podobnými jídly, jako u ostatních balkánských států. V rámci Bulharska se jednotlivá typická jídla lehce liší, což je způsobeno různými klimatickými podmínkami vhodnými pro pěstování různých druhů zeleniny nebo bylin. V bulharské kuchyni se tak mísí kuchyně balkánská s jídly typickými pro ruské oblasti nebo s italskými prvky.

Pokud jde o předkrmy, tak ty jsou v Bulharsku často reprezentovány zeleninovými pokrmy (lilek, cuketa, paprika, cibule…), mléčnými produkty (sýry, jogurty). Typickým představitelem tedy bývá Šopský salát, nebo bjurek (obalená usmažená paprika plněna balkánským sýrem).

Bulhaři si také velmi potrpí na polévky. Skoro všude na ulicích lze zakoupit pileška supa (kuřecí polévku) nebo bob sorba (hustou fazolovou polévku). Specialitou je pak tarator, studená polévka s jogurtem a okurkami. K polévce se mnohdy podává domácí chléb, nebo prlenka -  tenká chlebová placka (něco jako pita).

Hlavní jídlo je založeno na třech prvcích – rybách, mase a zelenině.

V přímořských oblastech jsou typické smažené grundle (malé rybičky). Ryby jsou v Bulharsku populární mimo jiné proto, že jejich cena je směšná v porovnání s cenami u nás.

Bulhaři jsou původem pastevecký národ. Z toho pramení i záliba v mase, a to především skopovém a vepřovém. Balkán se ani zde nezapře – nejčastější úpravou je maso umlít, okořenit a opéci/ugrilovat ve tvaru placky, koule či válečku. Setkáváme se zde tedy např. s kjufty (masové koule) nebo kebabčou (podlouhlé válečky). Maso je vždy dobře okořeněné, hlavně římským kmínem a čubricou – aromatickou saturajkou. Dále se maso podává ve formách různých špízů nebo uzenin.

Ke každému masu slouží jako primární příloha zelenina. A to zejména cuketa, lilek (velmi oblíbený je zde ve formě pečené musaky), papriky všeho druhu a cibule.

V oblasti nápojů jsou pro Bulharsko typické minerálky, káva, pivo, ayran i tvrdý alkohol. Káva je připravovaná ve formě klasického turka s pořádnou dávkou cukru. Nejoblíbenějším pivem je asi Kamenitza a Zagorka (žeby předek naší zpěvačky zakládal v Bulharsku pivovar? Je to i možné, protože bulharské pivo je velmi podobné našemu, Bulharské pivovary totiž zakládali čeští sládkové).  Ayran je originální turecký nápoj, vlastně takový řídký jogurt a pije se všude tam, kde je turecká menšina.  Pokud jde o tvrdý alkohol, je třeba zmínit mastiku – sladký anýzový chlazený nápoj, nebo rakiji – pálenku z jakéhokoli ovoce.

Jak vidíte, Bulharsko je země rozmanitá a to nejen podnebím, lidmi nebo historií, ale také svou kuchyní.

DOBROU CHUŤ

Tipy a recenze Bulharských restaurací v Čechách

Bulharská restaurace Hercovka gill & Bar (Trojská 157/36,  Praha – Kobylisy)

K této restauraci jsme se dostali víceméně náhodou. Nemá vlastní webové stránky a natrefil jsem na ni na Facebooku, kdy jsem hledal alternativu za zrušenou restauraci Sofia na Vinohradech.

Volba sice náhodná, ale, po zvážení všech pro a proti, povedená. Jednalo se opravdu o typickou bulharskou kuchyni, poutače a nápisy v azbuce, výzdoba ve barvách bulharské trikolory, v jídelním lístku samé speciality. A díky nepříliš vysoké návštěvnosti (vyhledávají ji hlavně Bulhaři) nebudete na jídlo a nápoje dlouho čekat.

Obsluha byla ochotná. Cca 40-letý hřmotný majitel vždy poradil a přišel se zeptat, zda je vše v pořádku a co má ještě přinést.

Hodnocení (známky jako ve škole):

Obsluha	2	(aktivní, pozorná, jen by si měla vědět rady s hlučnými hosty)
Jídlo	1	(na zvolených jídlech jsem nenalezl chybu)
Prostředí	2	(čisto, hezké vzdušné prostředí. Jen bych si dokázal představit i stylovou hudbu, poslouchat celostátní rádio nebylo ono)
Cena	2	(za předkrm, dvě hlavní jídla, jedno víno, vodu a tonic dali cca 500 Kč, ale jsme na okraji Prahy)

< Back

Next >

Picture 1 of 7

Exterier

Základem bosenské kuchyně je maso, které je obsažené v drtivé většině jídel. Nejčastější je hovězí a jehněčí. Pokud se vyskytujete na křesťanském území, dáte si i věpřové

Většina jídel se vaří ve vodě nebo vývaru a jsou lehká. Téměř se nepoužívají omáčky, pouze přírodní šťáva z vařené zeleniny a masa. Zdejší kuchyně je výrazně ovlivněná tureckými, řeckými i dalšími středomořskými kuchyněmi.

Jednoznačně nejtypičtější bosenský nápoj je káva, jejíž pití je přímo součástí bosenské kultury. Pije se tradiční turecká káva (zde zvaná „bosanska kahva“), která se podává v džezvě (malé kovové konvičce) spolu s malým kulatým šálkem (fildžan). Kostky cukru se tradičně namáčí do kávy a jedí, ale samozřejmě je možné je rozpustit v šálku. Ke kávě se vždy podává sklenice vody a často také malá cukrovinka podobná želé – rahat lokum.

Jinak právě voda je největším přírodním bohatstvím Bosny a Hercegoviny. Na celém jejím území se vyskytuje velké množství kvalitní pitné vody, včetně minerálních vod. Téměř každé město má veřejné fontány, nejčastěji u mešit, a voda z nich je pitná. Minerálce se zde říká kisela voda podle města Kiseljak blízko Sarajeva.

A protože balkánské restaurace vyrůstají v Čechách jako houby po dešti, myslím, že neuškodí malý slovníček pojmů:

Ćevapi – Asi sedmicentimetrové válečky z mletého masa (obvykle hovězího nebo mixu vepřového a hovězího nebo hovězího a jehněčího) na grilu, podávané v opečeném chlebu zvaném lepinja s cibulí a bez hořčice.

Mučkalica – Červená polévka vzhledem připomínající boršč, ve které jsou především rajčata, papriky, brambory, maso a zakysaná smetana.

Sarma – Kysaný zelný nebo vinný list plněný mletým masem smíchaným s rýží, podávaný ve slané rajské omáčce s bílým chlebem.

Pljeskavica – Jídlo podobné hamburgeru nebo karbanátku – obvykle hovězí mleté na grilu upravené do tenké placky, podávané v lepinji s cibulí a často s kajmakem (sýr na bázi cottage nebo tvarohu).

Bosanski lonac (bosenský hrnec) – Pokrm z několika vrstev masa a zeleniny, který se zapéká.

Ćufte – Delší ćevap na špejli.

Ražnjići – Stejné jako české ražniči nebo šašlik – maso na špízu. Jen obvykle obsahuje telecí a papriky, nikdy kuře a vnitřnosti.

Pastrmka (pstruh) – obvykle připravený na grilu, podávaný s bosenských chlebem a zeleninovou oblohou nebo bramborovým salátem (resp. jde o šťouchané brambory s cibulkou) a citronem.

Punjena paprika – papriky plněné mletým masem s rýží, zalité rajskou omáčkou (na rozdíl od české je slaná), zakysanou smetanou a bosenským chlebem.

Jagnjetina – jehněčí opékané na grilu (jehně v celku) nebo „ispod saća“, tedy zakryté zvonovitou nádobou a pečené v rozžhavených uhlících, podávané s chlebem.

Teletina – telecí maso z grilu nebo ispod saća.

Patljidžan – lilek, obvykle grilovaný a plněný masem.

Burek – pečivo, které se dělá z jufky, těsta podobnému českému listovému, plněné masem.

Pita – Pečivo z jufky, které lze plnit sýrem (sirnica), špenátem (zeljanica), brambory (krompiruša) nebo tykví (pita s tykvom).

Uštipci sa kajmakom – úštipky z těsta opečené na pánvi na oleji, podávané obvykle s měkkým sýrem nebo se suhom mesom (podobné pršutu).

Travnički/Vlašićki sir – sýr balkánského typu z kravského, ovčího nebo kozího mléka.

Tufahija – vařené jablko plněné ořechy se šlehačkou.

Baklava – velice sladký dezert z těsta a ořechů, nacucaný cukrovým sirupem.

Tulumbe – na oleji smažené kousky z těsta polité sirupem, případně posypané mletými ořechy nebo kokosem.

DOBROU CHUŤ

Tipy a recenze Bosenských restaurací v Čechách

Bosna Grill (Havlíčkovo náměstí 112/4, 130 00 Praha 3 – Žižkov)

Po delší době padla další bašta (v pojetí s gastronomií lze brát jako dvojsmysl), tentokráte kuchyně bosenská. Těchto restaurací je v ČR jako šafránu, přesněji řešeno objevil jsem jen dvě. Na radu známého – znalce balkánských poměrů (Norbi – díky ) jsem zvolil tradiční bistro na pražském Žižkově – Bosna Grill.
Vzhledem k druhu zařízení (bistro, nikoli restaurace) jsem neměl příliš vysoké očekávání. Bistro bylo příjemné, na stěnách rozvěšeny fotografie známých návštěvníků a recenzí na Bosna Grill z různých časopisů, na malém místě pár stolů, židlí, bar a vchod do kuchyně. Prostředí kuřácké, nicméně díky otevřený dveřím to nevadilo. A mohu říci, že balkán (i vzhledem k příchozím vávštěvníkům) z místa jen sálal.

Předkrm: Na zachycení primárního hladu posloužil Šiš čevap podávaný v lepini. Pro nás Čechy – tyčinky ala čevapčiči v hutné placce, mimochodem moc dobré.
Hlavní chod: Jako hlavní jídlo byla zvolena Jagnjetina, jehněčí maso s kostí opékané na grilu, a Pljeskavica – něco jako hovězí hamburgr opět v lepini. Obě jídla chutná a vydatná, jen oblohy mohlo být více (resp. alepoň nějaká ).
Dezert: A sladká tečna na závěr – Hurmašica. Velmi sladké, moučné těsto s kokosem, polité cukrovou vodou.

Hodnocení (známky jako ve škole):

Obsluha	3	(vyjádřeno jedním slovem – pasivita)
Jídlo	1-	(až na chybějící oblohu moc dobré)
Prostředí	2	(co byste od bistra čekali? ožná až na ty špinavé ubrusy…)
Cena	1	(vzhledem k vydatnosti a chuti jídla, jsme za předkrm, dvě hlavní jídla, dvě pressa a dvě sklenky vína dali jan cca 600 Kč)

< Back

Next >

Picture 1 of 9

Pohled z ulice

Belgické pivo má ve své zemi velkou tradici, existují stovky druhů, kdy každé má zcela jiný způsob servírování, jinou sklenici. Rozmanitost chutí a barev je velice pestrá. Belgické pivo bývá často základem pro mnoho jídel.

Velice tradičním belgickým jídlem jsou mušle (slávky) uvařené na mnoho způsobů. Například na pivu, na cibulce, se smetanou, na víně, na zelenině, na řapíkatém celeru nebo na česneku. Variant je však mnohem více. Mušle se podávají v hrnci, přílohou bývá nejčastěji pečivo nebo hranolky, které jsou v Belgii velice populární a jsou nejčastější přílohou.

Další důležitou součástí belgické kuchyně je čekanka. Tuto zeleninu Belgie exportuje do celého světa a Belgičané z ní kromě přílohy připravují vynikající polévky nebo saláty.

Waterzooi – jedno z nejznámějších jídel, hustá masová polévka se zeleninou.
Anguille au Vert – úhoř dušený v bylinkové omáčce
Vlaamse Stovery – oblíbené dušené hovězí maso v pivu, cibuli a bylinkách.

Belgie je přímořský stát a tak jsou nejrůznější pokrmy z ryb a mořských plodů běžné. Část kuchyně je ovlivněna též kuchyní francouzskou, tam kde ale francouzská kuchyně ve vaření používá víno, nahrazuje to belgická kuchyně více pivem, např. při dušení hovězího nebo králíka. Pivo se používá jak světlé tak tmavé, některá jsou hodně aromatická a dodají jídlům nezaměnitelnou a úžasnou chuť.

Tipy a recenze Belgických restaurací v Čechách

Les Moules (Pařížská 19/203, Praha 1)

Volba belgické restaurace byla poměrně jednoduchá. Vzhledem k tomu, že se v Čechách prezentuje jen jedna restaurace vařící tradiční belgické pokrmy a podávající belgické nápoje, nešlo sáhnout vedle

Pro tento gurmánský zážitek jsem si vybral belgickou restauraci Les Moules. Samotná restaurace se nachází na hlavní pražské obchodní třídě, Pařížské ulici, díky čemuž návštěvník může předem odhadnout klady a zápory tohoto podniku.

Restaurace je příjemná, u vchodu vás uvítá obsluha a akvárium s humry. Stoly, židle a obložení jsou z tmavého dřeva. Usazení hostů nikterak těsné, takže ačkoli sedíte v otevřeném prostoru, působí podnik útulně a „intimě“. Nikdo u vedlejšího stolu neposlouchá vaši konverzaci a nekouká vám do talíře. Vzhledem k lokalitě doporučuji zamluvit místa dopředu. Čistota v podnicích podobného ražení je samozřejmostí.

Obsluha velmi ráda poradí s výběrem pokrmů, nápojů i sladkostí, ke kterým patří mnoho druhů belgických pralinek.

Předkrm se nemohl obejít bez pravé bruselské vepřové paštiky, v tomto případě s krůtími játry, zeleným pepřem a omáčkou z černého bezu. Výborná neošizená záležitost upoutá svojí hutností (nejde o řídkou paštiku typu Majka), výraznou chutí vepřového masa, zdrsněnou játry a v kombinaci se zeleným pepřem a sladkým bezovým dipem dává tušit, že tentokráte jsme nesáhli vedle 

Za hlavní jídlo byly zvoleny tradiční belgické mušle (slávky) Marinier se smetanovou omáčkou s bagetkou a telecí entrecote – jak jinak než s hranolky. Mušlí bylo více než dost, byly neobyčejné velikosti (podstatně větší než klasické slávky), jejich chuť byla podtrhnuta vařenou zeleninou a smetanou. Telecí entrecote je vlastně telecí kližka dušena v omáčce ze zeleniny, bylinek a silného belgického piva. Karamel z tohoto nápoje dal jídlu nezaměnitelnou chuť. Obě jídla byla přinesena ve smaltovaných kastrůlcích, takže i stylu bylo učiněno zadost

A co by to bylo za večeři bez dezertu. A co by to bylo za belgický desert bez belgické čokolády, potažmo pralinek? Jejich chuť se dá přirovnávat ke švýcarským “majstrštykům”, ať už se jednalo o pralinku nugátovou, čajovou, nebo lanýž.

Celým večerem nás provázel další ze skvostů belgické gastronomie, a to jsou místní piva. Belgické pivo vyniká kromě chuti i svojí silou, proto jej nepodceňujte. Přeci jich nedáte tolik jako českých točených Obsluha vám velmi ráda poradí co se k jakému pokrmu hodí. Během návštěvy byla ochutnána piva Duvel, Rochefort 10 a Leffe. Opět bez výhrady.

Jedinou vadou na kráse byla závěrečná cena (pivo za 150 Kč nepatří k nejlevnějším), ale návštěva podniku v této lokalitě se nepodniká každý den a s vyšší cenou se dopředu počítá…

Hodnocení (známky jako ve škole):

Obsluha	1	(ochotní, uměli doporučit jídlo i nápoje, vše rychlé)
Jídlo	1	(bez komentáře. Kdo miluje mořské plody neprohloupí. Kdo nemiluje, také ne )
Prostředí	1
Cena	2	(ceny vysoké, nicméně vzhledem k lokalitě a exklusivitě nápojů a pokrmů, pochopitelné)

< Back

Next >

Picture 1 of 10

Exterier